o tátu jsem se starala tak, že jsem mu zajistila všemožnou péči, vyřídila příspěvek a byla jsem u něho tak 3x týdně, vozila ho k doktorům atd. pomáhaly moje dvě dospělé děti, někdy manžel, někdy brácha.
o mámu se starám už několik let, stále je ve svém bytě, resp. teď se stěhuje do více bezbariérového. ujde cca 50, max 100 metrů. snažím se u ní stavit 2x týdně, aspoň jednou týdně jí uvařit, ideálně dvakrát, aby měla nějaké domácí jídlo. o vození k doktorům se dělím s bráchou a máminými kamarádkami. teď na měsíc přijela ze zahraničí mámina sestra a objela s ní různý úřady apod, to mi hodně pomohlo. 3x týdně je u mámy zdravotní sestra, 2x týdně je tam uklízečka
svůj život tomu přizpůsobuji především tím, kolik si beru práce, hlavně u táty, tam jsem i odmítla jednu dost lákavou pracovní nabídku, protože bylo jasné, že to bude časově náročné. mám naštěstí práci, která se dá časově přizpůsobit, byť tedy za cenu toho, že pak holt vydělám o něco méně
domů bych si ani jednoho rodiče nenastěhovala, leda bych věděla, že to je na pár týdnů. mimo jiné proto, že mám doma ještě všechny tři děcka a vím, že by to nedávala, byť jsou už velké