Já nevím, Ropucho, 3 malé děti jsem měla zhruba 15 let neklidného mládí, to byla doba, kdy bych si kolikrát spontánně vyrazila s mužem do šumu, kdyby babča byla v přízemí, ale zas nešlo o takové zážitky, abych kvůli tomu předjednávala, přivážela, balila , častokrát se šlo druhý den do školky, tak zase ráno převozy sem tam. Oč jednodušší by byla babička na stejném parcelním čísle.

No a ledva se poslední mímo vykulilo a postará se o sebe, mám tu nenápadnou povinnost alespoň něco dovézt, zařídit a "promluvit" (když už jsou v důchodu). Pokud by to bylo ve stejném dvoře, je to přirozenější a nekomplikované.