Kat, Moniko, asi mrcha není. Tehdy se to asi tak dělalo. Nemocný do ústavu, zdravý do pracovního procesu. Ve městech jesle, i týdenní, na vesnicích byly ženské doma do doby, než šlo dítě do školy. Zadarmo. Rodina to musela nějak přežít, když v obci školka nebyla a odstěhovat se třeba nechtěli. Ženské chodily třeba do kravína, šly do práce třeba ve 2:00 v noci, protože už ve 4:00 přijížděla cisterna pro mléko a to už muselo být nadojené. Pak šly domů, chvíli si lehly, pak se probudily děti, pak šly ženské znovu do kravína... Myslíte, že tohle bylo jednoduché? A taky děti vyrostly a měly svoje rodiče rádi.
Co měla ta máma dělat? Doktoři jí informace nedali, literatura nebyla, internet taky ne. Věřím, že ani pro ni to nebylo jednoduché. Copak mohla vědět, že všechno spraví jedna operace?