Přidat odpověď
Ropucho, tím svetrem jsi mi připomněla situaci za socialismu, kdy se nekupovalo, ale shánělo. U nás byla pletárna a v místním obchoďáku se daly sehnat kazové kusy, prodávalo se to na váhu. Doma jsme to párali, teta vyhrabala starý kolovrat, na tom jsme stočili vlnu a pletlo se. Mně teda nebavilo pletení v ruce, háčkování už vůbec ne, ale pletací stroj, to bylo úplně jiný kafe! To aspoň odsejpalo. Na tom jsem se naučila plést vyplétané vzory, tehdy se to nosilo a mně bavilo to dělat, tak jsem opletla celou rodinu. Pletla jsem i pro známé na děti. Po r. 1989 se sem ale začalo dovážet zboží ze Západu, pletená móda šla do kytek a nastoupily mikiny. Tak jsem mašinu prodala, co taky s ní, když i zdroj levné vlny šel do kytek. A podotýkám, že jsem na té mašině klidně pletla i ponožky, sice to byla práce náročnější na mozek, ale mám je ještě dneska. Na chemlonový ponožky v zimě nedám dopustit, lepší ponožky neznám.
Předchozí