Přidat odpověď
Půlko,
vadit to může. Resp. "může", je to kriminální čin, takže to těžko někomu bude "nevadit" v tom směru, že by to vyhledával nebo chápal jako normu chování. Jak jsem psala s tím vykradeným bytem, ten ti taky bude "vadit", ale když u toho budeš přítomna a dojde k nějakýmu násilí, který si budeš uvědomovat, přijde mi logičtější mít z toho nějaké dlouhodobé následky.
Ano, chápu, a několikrát jsem to opakovala, že lidé nejsou stejní. Zaráží mě to vnucování představy, že kdo není stejný dle místního mainstreamu, ten je vlastně ve skutečnosti poškozenej a machruje, protože si to nechce připustit. Protože takhle to nefunguje a tlak na "musíš být poškozenej" je dokonce dost nebezpečnej. Je to v podstatě stejná "druhotná viktimizace" jako plácání o tom, že znásilněná někoho provokovala krátkou sukní. Asi nikomu není příjemný, když se na něm někdo dopouští jakéhokoli násilí, ale že to někdo bere jen jako blbou zkušenost a nemá potřebu se v tom jakkoli nípat neznamená, že je vadnej nebo traumatizovanej. Na mě mělo třeba celoživotní následek to, že jsem v útlém mládí nezachránila svýho kocoura, protože jsem s ním nešla včas k veterináři (neměla jsem na to peníze a babička mi odmítla půjčit), od té doby mám problém dát léky i nemocný myši, ale fakt by mě nenapadlo tvrdit, že to tak musí mít každej a kdo ne, tak kecá nebo něco "vytěsňuje".
Předchozí