monam,
fobie nemám, ale oslavy pořádám velmi nerada... u jednoho dítěte, které má narozeniny v létě - a v době, kdy jsme měli doma bazén, to bylo jednoduché - jen jsem dozorovala děti u bazénu a pak se rozkrojil dort.
U druhého dítěte jsme se napřed snažili organizovat - ale když člověk zaplatí a zamluví místo pro dvacet dětí a přijdou tři, tak je to k vzteku... takže jsme pak dělali věci jako že se třeba zaplatí vstup do parku nebo na minigolf nebo i ten bowling (co tu padnul) za ty, kteří se teda dostaví. No a nebo pak jsem dělala fakt ty movie nights - dělala jsem je i mimo narozeniny, organizace minimálné. Děti si pozvaly, koho chtěly (já jsem dávala strop, co se počtu týče), domluvily se na filmu, já koupila mraženou pizzu (nebo objednala), zajistila film (případně rodičům pozvaných dětí oznámila, co se bude promítat - pokud to bylo něco, co mi přišlo hraniční - jako třeba Hunger Games pro 11 let) a dále rodičům oznámila, ať si pro dítě přijdou za tři hodiny (dvě hodiny film, mezitím nějaké přestávky, kdy se chodí na záchod, rozděluje pizza, případně řeší dort a dárku).

Pro děti bylo cool, že se mohly válet po zemi v polštářích a na matracích a komentovat film a zastavovat to, pokud šly na záchod nebo byla nějaká krize... a že byl přísun různých dobrotek (obvykle jsem udělala popcorn, nakrájela ovoce, nasypala nějaké sušenky + pokud to bylo večer, tak byla ta pizza)... Jako organizace minimální a bylo mi šumák, jestli přijdou všichni pozvaní nebo jestli mi tam skejsne navíc sourozenec (ať už náš, nebo někoho z pozvaných). Holt se pak vyklepaly drobky, občas něco muselo do prádla, ale kupodivu nehod bylo málo.

Když moc řádili, posílala jsem je oběhnout blok ) Nebo se vylítat před barákem s nerf guns... Organizování bojovek a soutěží mě nelákalo - právě proto, že člověk nikdy nevěděl, kolik dětí se zúčastní oslavy a kolik jich vlastně bude chtít na bojovku (ten má sennou rýmu, ten má bolavý koleno atd.)