Ahoj,

také mám takovou baletku. Já sama balet miluju - dívat se např. v divadle. Mám ráda i vážnou hudbu. Tak děti byly zvyklé na různé melodie. Nemáme TV, ale občas jsem si, když jsem pila odpoledne po o kafe, pustila nějaký dokument. Moje dcerka se mnou jednou, když se jí nechtělo po obědě spát odkoukala "Darju" Darju Klimentovou a bylo to! Začala si pouštět sama Čajkovského, pořád si tančila a pořád chtěla chodit do baletu. Do divadla často chodím i sama (bydleli jsme v zahraničí na několika místech, tak jsem často neměla s kým jít). Dcerka ve 3,5 letech bez dechu sledovala Labutí jezero, Romea a Julii, Šípkovou růženku a jiné.
Dnes je jí 9. Tančí denně - doma, protože tréninky zatím mají jen 2-3x týdně. Má nakoukané světové scény. Není zdaleka tak pružná, jako jiné holčičky v týmu. Je ale hubená, cílevědomá a k provazu a placce se také tvrdou prací dostala.

Byla bych moc ráda, kdyby nechtěla jít na konzervatoř, ale šla na gymnázium. Je to chytrá holka a myslím, že by to bylo trochu škoda. Nikam jí nestrkáme, ale určitě jí podporujeme v jejím zájmu. Je šikovná a užívá si své první minirole v divadle.

Pro mnoho lídí jsme také velmi ambicozní rodiče. Uvolňuji dceru na různé zkoušky, tak třeba vloni v září a v říjnu měla téměř distanční výuku. Divadlo zkouší dopoledne. Představení bývají do 21.30 hod.. Jako rodič ani nemohu snad dítěti nařídit, aby to vydrželo. To dítě na to musí být samo od sebe a musí to žít. Jsou to hodiny čekání na svou roli, na svůj part, a když na to to dítě není, tak je všem na zkouškách na obtíž, pokud lítá a zlobí a chvíli neposedí. Vyžaduje to disciplínu a soustředění na lusknutí. Ne každý tohle chce a na sále či při zkoušách v divadle nikdo na hlídání, kdo by děti krotil není. Tohle prostě vůbec není o rodičích. Nebo tedy je, o ochotě být tam pak - pomoci se školou. Vyzvedávat, odvážet, zavážet.