Tak nějak máme "střídavou péči", usadilo se to. Škola v pohodě, je spokojená. A já taky, že je v pohodě a nenervuje se.

Když mi bylo co jí, tak za měsíc měl táta těžký úraz a zůstal rok v nemocnici. Vzpomínám na to, jak jsem zvládala najednou domácnost, školu, začala jsme chodit s klukem po vojně, často jsem zůstávala i několik dní sama doma... Prostě už mi vyrostla a je samostatná. Ale na den dětí jsme si udělaly oslavu, to zase jo