Jakvykmytakmykvy, naprostý souhlas. Máš můj obdiv. Ano, i nám osud rozdal každému nějaké karty a my s nimi hrajeme, jak umíme. někdo se kousne a snaží se, jiný to zabalí a vymlouvá se tu na špatné dětství, tu na špatnou školu, prostě na všechno kolem, jen aby si nemusel přiznat, že se svým osudem vlastně ani nic dělat nechce. Když ono vymlouvat se na osud, okolí a na všechno možné je tak snadné! Zato makat na sobě nebo na majetku rodiny, ouvej, to není ležení na gauči u telky, čumění na nekonečné seriály, pojídání slaných brambůrků a chlemtání dalšího pivištěte.