Přidat odpověď
Val, já tě chápu, měla jsem to podobné. Taky jsem dlouho hledala práci, ale nic, nebo za ještě horších podmínek. Blbý kydy od šéfa, dokonce hrozba výpovědí (kdo by mu to za těch pár šušňů asi tak dělal?), nechtěla jsem skončit jako uklízečka, tak jsem jen zaťala zuby, v práci udělala jen to nejnutnější a vedle jsem si potají dělala svoje koníčky. To mně drželo nad vodou. Pak firma šéfa zlikvidovala, ale takovým pokryteckým způsobem, jaký jsem do té doby nikdy neviděla. Do očí ho chválil, za zády mu vrazili dýku do zad, a když dal konečně výpověď, protože to se nedalo vydržet, tak opět pokrytecky, jaká že to je škola, že ho považovali za perspektivního pracovníka... Takovej humus jsem fakt do tý doby nezažila. Pak nás vyštvali na živnosťáky. Já z toho měla ze začátku strach, protože mám smlouvu vždycky jen na rok a měla jsem s firmou blbý zkušenosti, ale ono se to nakonec usadilo, protože v centrále někomu došlo, že furt vychovávat nový a nový lidi je ztráta času i peněz, tak nás aspoň přestali buzerovat. No, a vzhledem k tomu, že daním na 60% paušál, ale náklady mám prakticky nulové, se mi de facto konečně zvednul i příjem na rozumnou částku. Akorát to bylo pár let před důchodem, mohlo to být dřív a bez té neskutečné buzerace.
Předchozí