No to ani náhodou, jsem vyhraněný samotář, je pro mě namáhavé dělit se o svůj prostor i s vlastní rodinou, a to jsme jen 2+2 děti. Nutně potřebuji být většinu dne sama, s manželem si v tomto vyhovujem, ale teď s distanční výukou mě to stálo většinu psychických sil
Když někam jedem třeba na víkend s jinými lidmi, tak je sice třeba ráda vidíma i si to určitým způsobem hodně užiju, ale vracím se totálně vyčerpaná...
Teď když nad tím přemýšlím, tak si uvědomuju zajímavý fakt, že mne nevyčerpává anonymní dav, kde se nikým nemusím bavit. Třeba festival, kde je 20 tisíc lidí a kde jsem schopná strávit i sama třeba celý dlouhý večer - to je dav, navíc napojený na stejnou vlnu a zájem, to mne spíš nabíjí než unavuje