Znala jsem takového. Velmi inteligentní. Seminárku, co vypotil na poslední chvíli, obratem chtěli poslat do nějaké soutěže. Jemu to bylo šumafuk. Nějak dostudoval, ambice neměl. Pak hledání práce. Nějaké měl, ale vlastně nevěděl, co by dělal, takže ho to nikdy nechytlo. Bylo to až tak dopředu nečitelné, že se jednou ráno povaloval nějak déle v posteli a na dotaz své přítelkyně, co to, odpověděl, že dal výpověď. Byt dostal od rodičů. Byl skromný, chytrý, velký introvert, možná i nějakou diagnozu by dnes "schytal". Rodiče za něj odmala vše řešili, jak on nemluvil, tak oni za něj i mluvili, hlavně maminka, přesto však u ní bydlel (dokud nedostal ten byt). Teď má ženu a děti, jak funguje a kde pracuje ale už netuším...