Přidat odpověď
Pevalo, píšeš: "Za sebe, v životě stejně bude dělat něco jiného než čím se vyučí si myslím."
Tenhle názor zastáváme taky, a právě proto, jsme mu tu konzervatoř dovolili a podporujeme ho v ní. Beru to tak, že když ho něco baví, je do toho zažranej /a to on je, jeho profesor, který tam učí roky o něm říká, že takové žáky měl zatím jen dva, on je třetí a ti dva předchozí jsou dneska i v hudebním oboru úspěšní, studovali pak v zahraničí atd./, tak nemá čas na nesmysly a kraviny.
Původně jsem taky uvažovala směrem gympl jako jistota a hudba jako koníček, dítě dělalo zkoušky na 6G a udělalo je dost slušně, takže konzervu nemá jako z nouze ctnost. Ale vidím na něm ten obrovský rozdíl, kdy gympl by asi přetrpěl, podobně jako já, kdežto na konzervě studuje dva obory zároveň, je premiant a prostě tím žije, jen otevře oči, bere nástroj, hledá si skladby, které se mu líbí a učí se je jen pro sebe, ne z povinnosti. Nevynechá jedinou příležitost ke konzultaci se zkušenějšími hráči, na léto už má pevně rozplánové a přihlášené, kam přesně pojede, aby se naučil další věci. Díky jeho nadšení mu jdou ti muzikanti na ruku a dobrovolně se s ním dělí o své zkušenosti a tipy, protože vidí, že on to do sebe nasaje jak houba a velmi rychle uvede do praxe. Nedovedu si představit, že bych ho v tomhle stavu nutila jít výchovně na brigádu do Mekáče nebo cpala na školu, která má obecně lepší vyhlídky pro budoucnost.
Čím se opravdu v budoucnu bude živit, je momentálně nedůležité, protože dobře vím, že kdo je šikovný, tak se v životě neztratí a v případě potřeby se dá dostudovat kdykoli cokoli, snad krom medicíny, když je o to zájem. S manželem jsme toho důkazem, ani jeden se neživíme původním vystudovaným směrem, finančně opravdu neživoříme a práce nás baví.
Předchozí