"libik ja bych taky byla stastna, kdybych se mohla bezstarostne valet u rodicu v pokojicku a denne bych byla jen na Rodine
"
Tak to asi, kde kdo.
Jen je třeba , zvláště pokud se jedná o vleklý problém, rozlišit , kdy je to lenost a řekněme určitá vypočítavost, když mám krytý záda, a kdy už to dotyčný nemá ve svý moci.
Ačkoliv nejsem psychiatr, viděla jsem spoustu příběhů, kdy : "Kdyby ona aspoň něco dělala, aspoň uklidila, vždyť to je hrozný. Jen leží , jí a čumí na televizi...." A ty konce nejsou vždycky šťastný, zvláště , když je tam takovej ten "ráznej" přístup.
Na druhou stranu nelze pominout, že řada lidí líní jsou, zvláště když mají podmínky.
Proto je dobrý získat objektivní náhled.