Setkala jsem se v minulých dnech s ohromujícím případem, který si neumím vysvětlit. Mladý muž, 25 let, před třemi lety opustil nedokončenou VŠ a od té doby nedělá nic. Pokusil se několikrát zaměstnat a sám odešel ve zkušební době s tím, že ho to nebaví. Končí tak i pokusy u firem přátel rodiny, takže nemůže jít o nějakou pracovní šikanu nebo nezvládnutelnou introverzi. Kluk je jinak mimořádně milý, nepije, nedroguje, nemá tedy žádné kamarády ani holku.

Prostě se válí 24/7 doma,v dětském pokoji u rodičů, čte si, lítá na internetu a čeká až ho něco začne bavit.
Jeho rodiče jsou zoufalí, finančně si to dovolit ale můžou.

Četla jsem nějaký populární článeček, že lenost odráží strach ze smrti nebo dospělosti, nicméně za sebe mohu říct, že si představuji, že osobně bych ho z toho pokojíčku vykopala tak, že by ho to přešlo do večera.

Pak si zase říkám, jestli to není nesmysl, životní úroveň už je tak vysoká, že někdo prostě nepracuje