Já jsem psala diplomku na nějaké 486ce, kterou jsem dostala od svého tehdejšího rakouského přítele, vyřazenou z nějakého hotelu. Pamatuju si, že měla tak vypálený monitor, že tam prosvítal program s názvem Fidelio. Ale byla jsem tak ráda, že ho mám a nemusím nikam chodit, abych diplomku napsala. Dodnes mám schovanou nějakou disketu se seminárkami, ani netuším, proč. Asi to dám dětem jako hádanku
Možná bych doma našla i nějaké staré telefonní karty včetně rakouských, na kterých bylo vidět, kolik už člověk provolal. Měly takový kovový proužek, do kterého se vyrývaly čárky, jak kredit plynul. V 90. letech byly mezinárodní hovory nechutně drahé. Utrácela jsem za telefony do Rakouska neskutečné peníze. Holt láska na dálku