Já si pamatuju:

-nějakou operu, možná Boris Godunov. Výchovně úplně mimo. Pominu-li naší averzi vůči sovětským filmům, tak chtít po puberťácích, kteří nejsou zvyklí vnímat vážnou hudbu, aby se jim líbila opera a ještě ke všemu v kině, je sci-fi. Celou dobu jsme s kamarádkama prokecaly.

- sovětsko-italský film. Vzheldem k tomu,že to bylo v italské koprodukci, tak jsme k tomu neměli od začátku averzi. Film to byl takový nějaký průměrný. Jediný, co si pamatuju, že v tom hrála Ornela (Mutti, ne Koktová) Takže to byla slušná ulejvka ze školy.

-sovětský film už z perestrojky, hodně blízko před revolucí. Bylo to o mladých lidech a bylo to tak otevřený, až se tajil dech. když jsme se pak o tom snažili ve škole mluvit, měly učitelky co dělat, aby odvedly řeč. Největší problém měly ruštinářky, protože po shlédnutí sovětských filmů se o nich vždycky mělo v hodině diskutovat nebo o nich napsat domácí úkol. A po tomhle filmu ticho po pěšině.

to bylo na střední škola.

Ze základky si pamatuju jeden film. Bylo to o klukovi, co se blbě učil. A pak byli se školou v nějakým výzkumáku přes počítače. A on se tam zeptal, jestli by ho počítače nemohli naučit, co potřebuje. A ten jeden vědec mu řekl, že tam na to mají speciální program, jestli se do něj chce zapojit. Tak on řekl, že jo. Přišel tedy druhej den. Ten vědec ho posadil do laboratoře, zapnul počítače, začaly se točit kotouče a ten kluk měl přečíst, co se ten den naučili ve škole. A takhle že to má dělat každý den, vždy po škole. Přijít, přečíst to do toho počítače a ten počítač mu to "naleje" do hlavy. Dělali to tak asi dva měsíce. Pak kluk přiběhl celej nadšenej s vysvědčením, že má dobrý známky, že to fakt funguje. No a vědec mu prozradil, že ho počítač nic nenaučil, že se to naučil sám jen tím, že si to opakoval. Přišlo mi to chytrý a vtipný. Nezvykle vtipný na to, že to byl sovětský film.