Já mám syna v 6. třídě. V pololetí měl jednu dvojku, jinak jedničky. Celkově velmi chytré dítě, ale salámista, má prostě štěstí, že mu to ve škole skáče do hlavy samo, což samozřejmě neplatí i o distanční výuce.. V matice má šílené mezery, navíc jsme teď zjistili, že od Vánoc nevyplňoval pracovní sešit v angličtině , takže mu chybělo asi 15 lekcí, paradoxně ale slovíčka a mluvit umí. Málem mě ranila mrtvice. Taktéž neměl od Vánoc zapsané poznámky z Fyziky. Všechny zadané úkoly plnil, ale jen to, co se mělo odevzdat. Takže my jsme během neděle (v pondělí měl jít do školy) udělali 15 lekcí z AJ, protože jsem naivně myslela, že to budou hned vybírat, u mě ve škole to tak děláme, ale omyl, nikdo nic nechtěl.. To samé ta fyzika, všechno jsem ho donutila to dopsat, protože jsem čekala, že paní učitelka bude chtít vidět sešity a nic. Taky mi málem rupla cévka, ale - proboha!!! - jsou to ještě děti! Jedenáct, dvanáct let. Rok se vzdělávají doma, a my od nich očekáváme sebekázeň jako u dospělých.. Na jednu stranu se prostě není čemu divit, jsou to puberťáci, budou si hledat kličky, kudy si to usnadnit a jak to očůrat. Jasně, že mě taky štve, že nám lhal, že podváděl.. Ale na druhou stranu vidím demotivované dítě, které se nudí u online hodin, úkoly nedělá a vlastně to po něm ani učitelé nechtějí, tak se na to nepřijde.. Divíte se jim? Byli bychom my jiní? Já zpětně mám pochopení. Jako jasně, dostal na zadek, má zakázáno všechno a musí makat jako šroub, navíc jsme se kvůli tomu doma s manželem dost hádali, což mě mrzí nejvíc, ale je mu 12!!! Když mu ráno nepřipomenu, aby si vyčistil brýle, tak na to zapomene. Vlastně se ani nedivím, že na to prděl, když mu to tak procházelo.