"Nikdy jsem se necítila tak v pasti jako ve škole a na gymplu (a to jsem neměla problémy se šikanou nebo že bych byla bez přátel). Postupně mi to ale víc a víc docházelo. Parta lidí, se kterými musím být a k tomu učitelé - nadřízení, které si nemám šanci předem vybrat, ani později změnit. Přijde mi to skoro jako vězení. V práci je to prostě už pak jiné."

Mariko, napadlo tě někdy, že tehdy nemusel "být problém na jejich straně přijímače"?
I k tomuto je totiž dobrý kolektiv (nenahraditelně) - že člověk třeba postupně přijde na to, že problém má spíše on, ne to ošklivé okolí. Tedy pokud má k soudnosti nějaké základní předpoklady. A pokud objektivně tomu tak není, měl by sám dojít (nebo být veden) k rozhodnutí, že školu je třeba změnit.