Kat - "na jednu stranu netlačit, na druhou stranu ale někdy dítěti absurdně pomůže nějaká drobná situace, kdy se musí překonat a vyjít ze stínu. Většinou zjistí, že dobrý. Je to takový tanec - krok sem krok tam."

To jsi naprosto přesně popsala život s mým synem, máme to takhle doteď. A vždycky, když se ho marně snažím posunout v něčem trochu dál a pořád to nejde, tak najednou brzy přijde nějaká situace, nebo událost, kde to prostě musí překonat...kdy opravdu není žádná jiná cesta, jak to vyřešit... a pak už pohoda...ale do té doby můžu vysvětlovat, probírat, snažit se jak chci...chápe, rozumí, ale nehne s ním nic...až jednou přijde takové to "cvak" a najednou to není vůbec problém

Nedočítala jsem celou diskuzi, jen jsem během dne nakoukla... K tématu jinak asi nemám moc co psát, já sama jsem tohle nálepkování nějak asi nezažila, nebo nebylo nijak traumatizující, abych to řešila...a u syna víme jak my rodiče, tak jeho učitelé, jaká je povaha a nikdo mu to nijak nepředhazuje, nezdůrazňuje...konec konců i on sám ví, jak některé věci má a nikdy jsme v tom on, my, ani nikdo jiný neviděli žádný problém...prostě každý jsme nějaký...a všechno má svoje klady i zápory, záleží jen na tom, jak člověk naloží s tím, co má...něco se dá trochu změnit, ale něco ne...a pak je dobře toho využít ve svůj prospěch.