" je spousta prací, kde se uplatní především extroverti, zatímco málo, kde by se uplatnili hlavně introverti a i u těch je často dána přednost extrovertovi."

Nás je snad 14 v kanceláři a jednoznačně dáváme přednost těm, co pořád nejuchají a nežvaní. Když přemýšlíme, koho známého od konkurence zlanařit, aby šel k nám, tak přemýšlíme nad samými tichými typy. Když je někdo moc ejchuchů, mluví příliš mnoho nebo moc nahlas, tak usoudíme, že by z něj drnčela hlava a neoslovíme ho.

Můj nejoblíbenější kolega je ten, co mi kromě pracovních záležitostí už deset let říká jen: ráno "Ahoj Pulčičko", v poledne "dobrou chuť Půlčičko", odpoledne mi nabídne mlsání se slovy "dáš si čokoládu, Půlčičko" a večer "tak ahoj zítra Půlčičko". Dodnes nevím, jestli má doma nějakou ženu nebo muže nebo děti nebo co. Vím jedině, že má sourozence a to jenom proto, že šel k nám na pohovor. Dokonalejší kolega u vedlejšího stolu pro mně asi neexistuje, protože nehlučí a nikdy neruší od práce.