Huso, dneska už jsem dost asociální a na cizí lidi mam náladu zřídka, ale v osmnácti jsem seznamování milovala.
Byla jsem lačná nových lidí, nových zkušeností, zážitků, cestování ... Byla jsem schopná se seznámit s člověkem na ulici a vzápětí za ním odjet sama do ciziny (tehdy v roce 90 něco jako odletět do vesmíru).
Podobně jako popisuje Federika, jen tedy asi v umírněnější formě, nešla jsem zase úplně do všeho po hlavě.
Ale živě si pamatuji ten intenzivní pocit, že chci být svobodná a ŽÍT.