Libiku,
tak ono to není jen o "bžilionu kravin, který je třeba prodat".
Je to právě i o tom traumatizování dětí spaním u babiček nebo nákupem v sámošce.
Moje babička byla hypochondr a černá kronika, žila v permanentním děsu ze zlodějů, vrahů, bouraček a utrženejch výtahů, ale i při tomhle psychickým rozpoložení pokládala za normální věc poslat prvňáka do sámošky, aniž by byť jen pomyslela na to, že by z toho mohl mít dlouhodobé psychické následky. Nikdo nás nikam nevozil, kdo měl kroužek, jezdil na něj sám MHD. Přišli jsme ze školy, hodili tašku do kouta a šli ven lítat s kamarády.
Těch "kravin", úměrně možnostem, jsem třeba já měla taky tři prdele. Voňavý gumy, čínský pera s kočičkou, penál se zrcátkem, ségra v osmdesátkách měla mončičáky, Bárbíny, pak koníky My Little Pony a mraky dalších kravin, ale v dnešním smyslu se nám fakt nikdo "nevěnoval". Maximum byl víkendovej výlet na chatu, my se jako rodina lehce vymykali, protože jsme místo makat na chatu/chalupu jezdili po výletech, což ovšem skončilo, když mi bylo sedm let a umřel děda. Dospělí se dětem "věnovali", maximálně když byly nemocný a nudily se v posteli, jinak se jaksi automaticky předpokládalo, že se zabaví samy nebo s kamarády.