Bylo mi 5, když se narodila mladší sestra, v mých 7 šla máma do práce na odpolední směny, o sestru jsem se starala celé odpoledne. Do školky jsem ji vodila i vyzvedávala já, ráno jsem ji budila, večer uspávala... Myslím, že jsem měla poměrně slušnou představu, co péče o dítě obnáší. Pak se narodila neteř, sestra měla poněkud divoké manželství a neteř se stala dítětem tak trochu nás všech, krmení (láhev), přebalování, hlídání... Dobrý trénink
U vlastní mě zaskočilo jen to, jak hlasitě může mimino řvát (unikát i podle sester v porodnici). Největší krize vyplývala spíš z odstěhování z Prahy, než z mateřství.
Jinak jsem byla možná spíš překvapená, jak přesně moje děti zapadly do mého života. Jako bych je skutečně měla prostě napsané v osudu