Krátce před svatbou jsem hlídala jeden večer tři děti předškolního věku své známé. Po celém bytě roztahané hračky, prádlo, známá se omlouvala, že s dětmi nic nestíhá. Říkala jsem si tehdy, jak je to možné, vždyť přece uvařit, uklidit, pohrát si s dětmi nemůže zabrat celý den A představovala jsem si, jak já si jednou všechno pěkně zorganizuji

Děti jsem chtěla odedávna, první dvě jsme měli (trochu neplánovaně) rychle za sebou, tak jsem si pak přála ještě třetí, abych si stihla péči o miminko užít - to se mi povedlo, jen na uklizenou domácnost jsem tou dobou už dávno rezignovala No, a pak jsem vzhledem k různým okolnostem chtěla k těm třem ještě jednoho zdravého chlapečka do pěstounské péče, s tím, že hned jak povyroste, vrátím se do práce. Později se ukázalo, že chlapeček zdravý není, a že se do práce na plný úvazek hned tak nevrátím, ale to už je jiný příběh