bála jsem se, hrozně moc, já v roli dobré matky - to mi přišlo jako mimořádný životní cíl

Máma mi vyprávěla, jak hrůzostrašný je porod, jak hnusné je kojení, prý měla bradavky do krve, nemazlily jsme se prý, protože jsem to nikdy nechtěla. Babička rodičovskou roli nezvládla, všechno špatně.
Na základě těchto "precedensů" v linii jsem měla k rodičovství neskutečný respekt. Nakonec jsem celkem v pohodě porodila, normálně kojila a docela ráda, po šestinedělí na svých kilech, snad jen nevyspalá. Už pro ten původní strach jsem najednou na sebe byla fakt pyšná (a to já nebývám skoro nikdy).
Jako bezdětná jsem nečekala, že společenství matek je až tak ostré prostředí, kde se jakákoli odlišnost neodpouští, tohle mě zklamalo dost.