Ruth, je to krutý, ale je to tak. Co komu předstírat v garsonce...přesný. Smutný. Vidím to na jednom členu naší rodiny. Přesvědčení, že to oni se mnou vorají, ne, že já se sebou nechávám vorat. A vorat sebou přitom nechává, protože by si neměla na co stěžovat. Podívat se sama sobě do očí a začít znovu...čím jde člověk starší, tím víc může nabýt pocitu, že už to nemá cenu. Doklepává to tak, jak to celou dobu bylo...