Záleží, jak moc spěchám. Když chodím do práce, tak na zazvonění budíku otevřu oči a rovnou vstávám. Obvykle si tedy pak uvědomím, že jsem vstala moc rychle a chvíli stojím opřená o skříň, aby se mi přestala motat hlava.
Manžel si klidně dá budíka o pár minut dřív a pak se těch pár minut válí v posteli a vstává pěkně pomalu. To já nemůžu, jak zůstanu ležet, tak znovu usnu.
Děti se po probuzení taky ještě chvíli válí v posteli, ale má to svá rizika - syn je spáč po mně, ten je taky schopen znovu usnout, pokud ho z té postele nevyženeme.
O víkendu se po probuzení ještě nějakou dobu válíme v posteli všichni.

Sezení na posteli po probuzení nepraktikujeme nikdo. Na kolejích jsem ale měla jednoho kamaráda a ten ráno "bootoval" fakt těžce a dlouho a nebylo dobré na něj mluvit, dokud úplně nenaběhl. Buď byl protivný nebo nevnímal. Moc jsem to nedávala.