My to u dítěte tušili, jako rodina jsme byli vždy otevření a už odmalička jsem dětem říkala, že je mi jedno, jestli budou mít partnera nebo partnerku, hlavně aby byli spokojení. Přesto "jsme na to přišli" náhodou, ještě na základce. Takže téma jsem nadhodila já, dcera jen potvrdila, ujistila jsem ji, že pro nás se nic nemění, pro nás nebyla sexuální orientace nikdy důležitá. každý to má nějak, tak to prostě je. Mnohem důležitější je ten vztah, spokojenost v něm. Takže v užší rodině bez problémů. jak už někdo říkal, v širší rodině jsem se jí ptala, jestli chce, abychom to řekli my nebo ona, napřed jsme to nechali plavat a pak se to pomalu začalo trousit do hovorů většinou ve stylu - a má/máš už kluka? tak na to byla odpověď - nemá/m, ale má/m holku. I starší to ročníky to vzali bez problémů, občas se někdo chtěl vyptávat proč a jak, ale tak nějak normálně, ne ve špatném slova smyslu. Dokonce i prarodiče věk 80+ "nehnuli brvou" - dneska je to jiné byla reakce. jestli to měl někdo probíral bez nás nevíme, ale je to jedno, myslím, že i to je přirozené.
Mluvili jsme ale i o tom, že ne všichni to budou brát tak normálně, že se musí připravit, že narazí i na lidi, kteří to třeba nebudou umět pochopit i na prvoplánové idioty. Tak doufám, že je jakž takž připravená a bude se s tím umět poprat. Nyní studuje, se svým životem je spokojená - to je pro mě to nejvíc