Půlko, podobný zážitek z dovolené mám taky. Jeli jsme takhle v mé dospělosti společně pouze jednou a dopadlo to podobně. A to si myslím, že moje mamka mi až tolik do života nemluví, ale je tam prostě ta tendence to dítě pořád nějak směrovat. Oni to možná nemyslí špatně, ale nemůžou se oprostit od té rodičovské role s vychováváním.

Já teď přemýšlím, jak docílit, aby člověk nebyl od svých dětí vnímán podobně. Upřímně, když vejdu k synovi do pokoje, tak mám taky tendenci říct, posbírej si to prádlo ze země, utři si ten ulepený stůl, ty ses ještě neučesal, co ty rozházené sešity. A tohle je vlastně ta buzerace rodičů, kdy si ty děti řeknou, že s nimi není k vydržení a nedá se s nimi žít. A pak jednou to svým dětem dělají taky. A těm rodičům to vydrží do dospělosti dětí a dělají to pořád.

Možná je někdo od přírody vyloženě zlý. Ale tady mám obavu, že je to prostě ta rodičovská role, které se ta rodičovská strana nedokáže zbavit a dospělým dětem to vadí.

Jak to tady čtu, tak mi připadá, že to společné soužití na stáří není možné, pokud se nejedná o samostatný byt pro toho seniora.