.libiku,

mám vypěstovaný odpor k bílým plášťům, takže na spánkovou laboratoř se nepřemluvím. V těch 20 letech jsem se ji snažila hledat, teď už jedu ze zvyku a říkám si, že už nemá cenu něco měnit. Asi kdyby mi to víc zasahovalo do života, měla jsem kvůli tomu problémy jako dřív, tak jdu, ale teď vlastně není proč. Už si, až na pracovní dobu, o tomhle dost rozhoduju sama.

Příjemně mě překvapilo moje momentální pracovní okolí, které můj rytmus vzalo jako fakt a obzvlášť v tomhle období, kdy nemusím chodit do školy, tak bere, že mimo online hodiny prostě můžu spát. Takže buď píšou sms, nebo volají až večer, pokud nejde o něco akutního. Online neučím nikdy od osmi (ale to jsem si zařídila sama ), ale paní zástupkyně ví, takže když to jde, tak je v tomto nápomocná. A je to hodně znát proti běžnému ježdění do školy, když mohu vstát v osm (2 dny dokonce skoro v devět), proti běžným 6:00.

Často z neděle na pondělí nespím vůbec, odučím si a jdu si lehnout teprve potom (mám jen dvě online hodiny). Vstanu večer, udělám, co je potřeba na další den a jdu si lehnout kolem čtvrté. Tím, že pak v úterý mám od desíti, tak se celkem vyspím a další pracovní dny zvládnuv relativně normálním provozu.

Je zajímavé, že jsme se s podobným rytmem sešli ve škole dva. Dřív jsem nikdy nikoho takového neznala, ale jeden kolega to má velmi podobně. Učí jen na částečný úvazek a dělá správce sítě. Tak byla legrace loni na jaře, když jsme spolu museli něco řešit, tak zásadně mezi půlnocí a třetí ráno, oba vzhůru, oba v pilné práci .