Přidat odpověď
Krajino,
mám to od mala, občas se to posune o hodinu, dvě...
Pamatuji si školní roky, kdy jsem ještě ve tři v noci běhala po obýváku kolečka, protože jsem nevěděla, jak se unavit a usnout (jo, dneska už vím, že fyzická aktivita byla blbost), za noc jsem klidně přečetla celou knížkum prostě únava nepřicházela.
Zato tím, že jsem musela chodit spát jako normální člověk, a tedy jsem trávila v posteli někdy i 8 hodin bee spánku, jsem si způsobila těžkou poruchu spánku, která na hranici dospělosti vygradovala do situace, kdy jsem nedokázala usnout v ničem, co se podobalo posteli. Chodila jsem spát na podlahu k topení (doma) nebo se mi dobře spalo venku.
Dokázala jsem nespat třeba 70 hodin, protože v době, kdy se mi chtělo spát, jsem musela chodit do školy a prostě jsem si usnout nedovolila, a v době, kdy jsem spát mohla, neexistoval způsob, jak usnout. Když jsem pak usnula (víkend, nemusela jsem vstávat), spala jsem klidně 2 dny v kuse, max. jsem si došla na wc.
Když už existoval internet (a já k němu díky zájmům a manželovi měla přístup poměrně brzy, začla jsem hledat, co a jak. Spánkové laboratoře tejdy v dosaju nebyly, ale pomohla mi rada naučit se znovu spát v posteli. Trvalo to několik měsíců, ale pomohlo to. Přesto kdykoliv nemám pracovní povinnosti, okamžitě mé tělo přechází na svůj režim. Bohužel si v týdnu vždy nasřádám velký spánkový deficit (řízeně usínám mezi 3. a 4. hodinou), takže to za víkend nespravím, ale prázdniny jsou super. Je to jediné období, kdy spím těch 6 - 8 hodin denně, jsem odpočatá a aktivní.
Když jsem nechodila do práce a holky chodily do školy, vždycky jsem je ráno vytpravila, pak jsem si šla lehnout a po škole je vyzvedávala. Fungovalo to skvěle, i když jsem spala jen 6 hodin.
Předchozí