Mně tedy po ošklivém rozchodu naopak pomohlo, že jsem naše staré zprávy nesmazala a občas si je pročítala.
Byl tam krásně vidět ten přechod od krásných, zamilovaných, přes ty "divné", až po ty hnusné.
Zpětně jsem viděla, jak v těch zprávách bylo vidět, jak mi povolovali nervy. Úplně mi z toho běhal mráz po zádech, jak to bylo ošklivé.
A já jsem si uvědomila, že to krásné s ním trvalo vlastně hrozně krátce a pak se hrozně dlouho táhlo to ošklivé. Že jsem milovala svou představu o něm, ne jeho. A proto jsem upřímně ráda, že už spolu nejsme.
Moc mi to pomohlo, když se mi po čase znovu ozval a já jsem si připomněla, jak jsme se rozešli. Člověk mívá tendenci na to špatné zapomínat a pamatovat si jen ho pěkné.