poslední dobou mi manžel často říká "nebuď taková přepjatá" a myslí si, že se cvakne vypínačem a budu happy, je toho hodně na nás všechny a ženský obzvlášť
všichni radí říct si o pomoc, ale za sebe bych si v klidu v sobě promyslela co ti vlastně aspoň trochu pomůže a nerozhodí ještě víc
- pomoc s vařením - bytostně nesnáším, když nejsem v náladě, aby mi tu dítě sypalo strouhanku a mouku všude okolo když obaluje řízky nebo, že starší holka drží škrabku na brambory jako prase kost, mě se líbí nejvíc, aby vařili prostě oni komplet a já jen přicmrndávám typu porcování masa, na kolik se zapíná trouba případně hlídám čas nebo aby něco nepřeteklo a tak, vše ostatní včetně bordelu si řeší oni, tj. ať vaří děti, pokud je obava, že podpálí kuchyň pak ať je šéfem jeden nebo 2 dny manžel, v době kdy máte všechny děti zejména (to s ním opravdu probrat musíš)
- ostatní úklid - mě nejvíc vyhovuje dopolední "zátah" tj. rozdám každému úkoly co a jak a je to čas, kdy se to musí udělat, pak máme čas na svoje další věci, nesnáším jít třeba dopoledne ven a pak honem řešit oběd, kdy už mají všichni hlad, nebo klidně během dne rozdávej drobné úkoly, které tě ve výsledku denně stojí hromadu času (Pepo prosím seber prádlo, Andulko prosím dojdi s košem, Maruško prosím umyj umyvadlo atd.)
prostě srovnej si nejdřív v sobě jak by sis to představovala a pak teprve řekni, za sebe bych promluvila s manželem upřímně, ale dětem bych si přednášku odpustila a rovnou zkusila úkoly zadat (všem bez rozdílu), až když by se cukaly tak vysvětlit
hodně sil