Monty, úspěch v životě velmi často souvisí s tím, že splníme i úkoly, které považujeme za nablblé. Dokážeme pochopit, že někdo jiný je za nablbé nepovažuje (důležité)

A pak už jenom Occamova břitva: dát si vedle sebe fotky z 1.stupně ZŠ, užasnout, jak dlouhá a zajímavá za cesta až na SŠ byla (a ona fakt byla!) a napsat pár vět o tom, jak mě v 10 naprosto přestalo bavit lego a zajímat začal parkour, barva vlasů ze slámové přešla do hnědé, z vel. 128 jsem na pánském XS. Už přeperu mámu. Vyplnily se mi za těch x let tyto a tyto sny. O porovnání s vrstevníky psát nechci, takhle neuvažuju. Konec střapec.

Ale samozřejmě lze do toho zatáhnout rodiče, nechat to téma nabujet v diskuzích, rozhysterčit to, debatovat s účou, říďou a dalšími nadřízenými orgány. Pár lidí rozpumrlíkovat. Proč to mít za hodinu z krku, když jde kolem toho dělat takové haló, že?