"Podstata sporu je v tom, že jedna strana barikády tvrdí, že to nikomu vadit nemůže "

Nikoliv Monty, tato strana barikády tvrdí, že teenagerovi jako kterémukoliv člověku může vadit cokoli, povídánky o rodině (když neznají jednoho z rodičů), zkoušení z křečka (když jim ho právě sežral pejsek), počítání kde se setkají auta jedoucí proti sobě, když se děda rozstřelil ve fábii, takových příkladů bych mohla psát do nekonečna.

A normální rodič ví, že od toho se nikdy nikdo nezachrání a svět není zařízen tak, aby i při nejlepší vůli všech nastala situace kdy se nikdy nikoho nic nedotkne. Proto učí dítě, aby si takové věci nebralo osobně a nepříjemnosti uniklo tím, že se s ní co nejjednodušeji vypořádá a nepředpokládá, že svět je hnusný a všichni jsou proti němu zaujatí.

Může se mu to hodit