To zcela jistě.

Já jsem povahou opatrná a zároveň zbrklá, ač to vypadá paradoxně, není to tak, jsem velmi instinktivní.

A těžko jsem mohla očekávat jiné dítě, on to dělá stejně.. k našemu velkému údivu a vědomí, že by mohlo být rozvážnější. Druhý je zase rozvažující a váhavý, že by potřeboval nakopnout, aby se rozhoupal.

Nemyslím si, že to je o věku nebo výchově. Většina toho je opravdu o povaze. Stejně jako některé dítě ví od ranného věku, co chce v životě dělat a tam také směřuje, některé to neví do dospělého věku, někdo to nezjistí nikdy. Není to o tom, že neví co chce... jen je smířeno s tím, co život přináší a přináší mu to i uspokojení i štěstí nebo ne.

Ale někdo to ví. A ví to od ranného věku. Že chce být doktor, učitel, řídit autobus nebo vlak, zdravotní sestřička, baletka, malíř, truhlář atd.. a směřuje k tomu. A někdo to neví a někam ho to zavane a buď se s tím ztotožní nebo ne.

A podobně je to v jiných rovinách. Jsou lidé pozitivní, lidé ve středu, lidé negativní... těžko je předělat, stejně jako precizní perfekcionisté a pak zbrklíci, nebo flinkové nebo střed. Podle mého to přetvořit nejde, ty geny se tam často najdou.