Stala se nám taková nepříjemná věc, že dcera nedocvakla na noc vrátka v kleci, křečík vylezl a pes ho umordoval. Měli jsme ho 2,5 roku. Byli ho s manželem pohřbít venku. Dcera si pobrečela a jede se dál. No a už má nového, manžel byl asi nepříčetný a koupil jí páreček (to bude radosti). Ale proč to píšu, já mám z toho regulérní trauma. Myslím z té smrti toho starého. Pes (do teď můj miláček, před lety jsem si ho dotáhla z útulku) mě strašlivě zklamal. Nejen, že ho nedokážu pohladit, ale ani se na něj podívat. Rozumově vím, že za to nemůže, ale nedokážu se zbavit toho pocitu, že je strašlivý tyran a dobytek. V noci jsem skoro nespala. Je to normální nebo mi už šiblo? Je pravda, že v napětí z covidové situace jsem už nějakou dobu...