:: Tak třeba anglosaské školství je teda mnohem víc založeno na písemném projevu a jeho kultuře než naše.

Jasně, ale oni se taky musí vyrovnat s tím tavícím kotlíkem kultur (v USA). A způsob jak to dělají jsou ty rodiči volené školní rady na úrovni škol a okresů. Protože jinak by se sotva shodl emigrant z Pákistánu a přistěhovalec z New Yorku.

A protože pokud by učitel zadal nějaké citlivé zadání a rodič si stěžoval řediteli, tak ten to potvrdí, nebo bude mít učitel slušný problém. Pokud s tím rodič nesouhlasí, jde to na školní rady a jejich rozhodnutí je v podstatě konečné, ale rodiče jsou tam silně zastoupení a v podstatě určují kulturu školství v daném regionu. Jestli jsou sukně kratší, než pěst pod/nad kolena krátké, jak široké smí být ramínka trička, jak dlouho a od kdy do kdy má rodič povinnost zajistit dítěti prostor se doma učit, jestli dítě smí mít na svačinu plastový nůž, jestli takovéto zadání jsou přípustná, jestli je přípustná a vyžadovaná Přísaha vlajce atd. atd.

Pak se ještě může rodič obrátit na soud, pokud má pocit, že dítě obrali o nějaké právo, což jej, nebo nějakou neziskovku stojí dost peněz za právníka, ale také slušnou kompenzaci těch peněz, pokud by vyhráli a postoj školy byl označen za svévolný (v mnoha místech existuje jakási trestní přirážka k odškodnění za škodu, aby si to svévolný viník v civilním procesu příště rozmyslel).