Ne, úkoly nekontroluju. Ve druhé třídě jsem za to dostala dokonce "poznámku"
- ale myšleno v dobrém, pan učitel je fajn, ale prostě mi skrze synův notýsek napsal prosbu, abych úkoly kontrolovala
Tak jsem se s ním následně sešla osobně a vysvětlila mu, že úkoly považuju čistě za synovu práci a nezasahuju do nich. Vzal to úplně v klidu. A pak přišel covid a naopak mi pan učitel potom opakovaně říkal, jak je rád, že do úkolů a jejich kontroly nijak nezasahuju, že vidí, jak jsou opravdu synova práce. Že chyby jsou důležitá a dobrá věc a slouží k tomu, aby měl pan učitel přehled o pochopení látky a hlavně od chyb, které mají společný nějaký rys, se pak odráží jeho vysvětlení problému, které synovi v reakci na úukol pošle.
Jediné, v čem bohužel angažovaná být musím, je angličtina, protože tam tedy učitelka absolutně selhala, nepomáhá žádný rozhovor s ní, už jsem to s ní zkoušela řešit já i manžel, ale prostě - špatného učitele dobrým kouskům nenaučíš :) Tak nakonec zčásti učíme angličtinu syna sami a hlavně ho teď učí Termix.
Ani tam tedy ale nekontroluju školní úkoly v tom smyslu, jak je to asi v zadání myšleno, spíš koriguju, které syn dělat má a které ne. Některé jsou vysloveně nejen hloupé, ale přímo nevhodné. Třeba teď, když měl k referátu o Skotsku připsat tři vtipy o Skotech. Jako pedagogicky se to využít samozřejmě dalo - vysvětlili jsme synovi problémy vhodnosti a přijatelnosti různých typů rasové a národnostní nekorektnosti ve vtipech, v různých situacích atd., a myslím, že to slušně pobral. takže nakonec ze vzdělávacího hlediska mission accomplished