"zážitek, který nesdílí s mužem, je poloviční. To já nemám. Kolikrát si něco prožiju do hloubky jen sama."

o tomhle někde psala Zdena Jordánová, že jsou lidé, kteří při procházce narazí na potůček obrostlý nádhernými blatouchy, vyleze slunce, ptáci zpívají jak o život - prostě naprosto jedinečný okamžik - a někteří lidé si neumějí sami v klidu vychutnat tu scenérii, začnou fňukat "škoda, že tady se mnou není Pepa a Máňa" Nesdílené pro ně nemá tu hodnotu. Já jsem tohle kdysi občas taky mívala, dneska vůbec.

Ale to se člověk učí postupně, ve vztahu nebo ne, nemusí to hrát roli.