Libiku, proč někdy řveme na vlastní děti? Učce už taky došla šťáva asi. Denně to slyším, když poslouchám výuku u druhačky. Začátkem týdne jsou učky jako med, ale u třetí hodiny už jim dochází trpělivost a rozdávají pětky. Speciálně jeden chlapeček je neustále napomínám a je mu vyhrožováno vyhozením z výuky, občas ho vypnou, občas dají kouli, občas volají mamince hned v hodině. Někdy s ním mají větší trpělivost, jindy už pění.
Nechci srovnávat tvou dceru s ADHD druhákem, ale vzpomínám na mojí spolužačku z gymplu, hodná, tichá holka, v prvním ročníku hodně zakřiknutá - a učka z ní šílela, že jí to prej dělá naschvál! že schválně potichu mluví a dělá si z ní tak srandu. Nikdo jsme to nechápali, kde se to v tý učce vzalo. Ostatní profesoři byli v pohodě, ale tahle zamindrákovaná si schválně zasedla na někoho tichého a zakřiknutého a řvala na něj, že je tichý, aby ji naštval
Tím chci říct, že vaše učka už je taky s nervama u konce a štve jí asi dcera svou ignorací. A je v tom prostě osobní antipatie či pocit výčitky, že ona by se ráda s dcerou bavila a dcera o to nestojí. Když si ohlídáte úkoly, nemůže nic.