Když jsem měla děti já, tak žádné skleničky nebyly, byla jen dětská výživa jablečná nebo meruňková. Tchýně mi vozila speciální doma pěstovanou zeleninu bez dusičnanů a já vařila a vyhazovala, protože dcera to nechtěla a všecko plival. Nakonec jsem ji oblafla tím, že jsem do toho přidávala sunar a postupně odebírala, až si na to zvykla. Syn jedl všecko a s chutí, ale nejvíc miloval krupičnou kaši, tu jsem mu musela vařit téměř je každé večeři snad do osmi let.