První příkrm naší dnes nežravky proběhnul někdy na přelomu 3-4 měsíců. Jsem si chodila po zahradě, v jedné ruce dítě, v druhé buchtu. Malá se furt nespokojeně vrtěla, snažila se natahovat po té buchtě. Já to držela od ní, myslela jsem, že jí to láká na hraní a nechtěla jsem, aby si oleptala ručičku drobkama a případně je nevdechla. Jenže pak přišel okamžik nepozornosti, malá se natáhla celá a houby hrát, než jsem se nadála, byla zahryzlá do buchty co jí pusa dovolila a žižlala, co to šlo . Čímž dostala nafrak celá teorie čím a jak zavádět příkrmy a kdy podat lepek. Byla po jídle jak divá a po téhle epizodě si coby příkrm vyřvala dozrávající ovoce, léto strávila vycucáváním třešní, rybízu, angreštu, borůvek, okurek a vyžebrala meloun. U oběda nám upřeně hleděla do talířů, sápala se po nich a vztekala se, v 5 měsících jsem to já, zapřisáhlá podporovatelka co nejdelšího kojení a sympatizantka BLW, zabalila a začala matlat ty příkrmy...