Ale jo. Tenkrát jsme hodně vybírali a vzhledem k tomu, že chlap na práci v bydlení nesahne jsem ráda, že máme byt. Malovala jsem roky sama až jsem se naštvala a před rokem malíř. Založila jsem si stavebko na koupelnu a kuchyň. Vše bude dělat firma. Já jsem chtěla větší město. Jeden čas i chlap uvažoval. Jenže prodejem stávajícího by se nedalo ve městě nic ufinancovat a do nájmu nechtěl. Měli jsme ještě možnost bydlení v domku po manželově prarodičich. No nikdy. Nemohli by jsme si to nikdy udělat podle svého, každý by nám do bydlení kafral. Navíc samota u lesa bez auta. Další z možností bylo po té co tchýně rozhodla o prodeji toho domku jít bydlet do vedlejšího města. Kupující nabídl byt a doplatek. Rázně jsem řekla, že v žádném případě. Tchýně by nám lezla všude a pochybuju, že by byt byl napsaný na oba jako teď. Vlastnická práva domku z manžela na tchýni proběhla už před tím. Chtěli jsme mít klid. Jediný co mi vadí, že v okolí nebylo možno sehnat bydlení pro mého tátu. Vše tu je plně obsazené a místa jsou hned pryč, když se něco uvolní. Musíme jezdit 100 km daleko. Vlakem to je tři hodiny tam a tři zpět. I ta cesta autem je přes hodinu a půl.