Naši mají něco podobného, velký obývák, bývalá světnice, cca třetina jedné stěny tam není a je tam volný průchod do poměrně velké kuchyně. Nicméně polovinu toho průchodu zabírají kachláky, které jsou napůl v kuchyni a napůl v obýváku. Takže je to oddělený a zároveň spolu. Ideální řešení, zejména od té doby, co byla v obýváku zrušená televize.
Nicméně, v kuchyni býval malý jídelní stůl, u kterého se za mého dětství jedlo, v obýváku jen ve svátek. Postupně se tam už spíš jen snídalo a konzumovali malá jídla nebo tam jedla osamocená osoba. Takže při rekonstrukci se stůl zrušil, jídlo se definitivně přesunulo do obýváku a do kuchyně přišel malý stolek ani ne metr čtvereční, šikovný na odkládání, nějaké ty práce, usazení malých dětí, co chce mít jeden pod dozorem, malé jídlo si t v pohodě sní 2 osoby, když se zmáčknem, tak i 3. No jenže klasická situace, ranní ptáče snídá u stolku, přijde další osoba, přidá se, pak dorazí další, vmáčkne se, osoba jedna dojí a dělá dál něco v kuchyni, náhradí ji u stolku další příchozí a dokud o sebe nezakopávají, tak se to vedle stejně nepřesune. Je jich 6, občas 7, když dorazíme my, plus další 4. Jindy se to kumuluje kolen kuchařky a vede se konverzace. Takže přes značnou propojenost a obývákem, je v tý kuchyni furt plno. Takže on ten obývák s kuchyní nebo velká obytná kuchyň prostě mají opodstatnění. U tchánovců na chalupě jsme takhle nakumulovaný v malé kuchyni, protože tam se odehrává život, přestože přes chodbu je velká světnice.