Stěhovali jsme se dvakrát, poprvé to bylo z mrňavý garsonky v Dejvicích do bytu, když bylo klukům 2 a 4 roky a už to prostě dál nešlo. Chtěli jsme něco většího a zůstat aspoň zhruba v lokalitě kde jsme bydleli. S ohledem na peníze jsme nakonec skončili dál než jsme chtěli, ale zato ve 4+1 i když panelákovém. Ale hezký malý sídliště a kousek do přírody.
No a pak jsme chtěli ještě víc přírody a hledali dům na venkově. Vcelku jasný byl jen směr
Manžel chtěl vilu, pokud možno na samotě, mě se líbily spíš chalupy, ale chtěla jsem něco dopravně dostupného. No tak máme vilu, dvě minuty chůze od vlakové zastávky. A jako v předchozím případě jsme daleko za pomyslnou hranicí kterou jsme si stanovili jako že "dál od Prahy už ne"
Spokojená nejsem, jenže to není bydlením, ale spolubydlícím