Musím říct, že mě to netáhlo. Jednak jsme byli velmi chudí a už jsem měla děti, takže nějaké "nasávání světa" nepadalo v úvahu a nákup za čárou zas při rozpočtu postrádal smysl, ale hlavně.. doma bylo taaak dobře, nálada, opojení ze svobody, plány , naděje.., nepotřebovala jsem k tomu zahraniční prací prášek, stačil mi Merkur

Už hodně "za demokracie" (dejme tomu 1993) jsme začali věřit na moře pro alergiky a vždycky jsme se urvali s paštikami k Jadranu nebo Ligurskýmu moři, pak když jsme se finančně trochu zmátořili, začali jsme při různých příležitostech přecházet hranice. Pamatuji se, jak jsme jeli na zatmění slunce, jak jsme lezli po Šumavě sem tam, dojeli si do Aquaparku.

Ale nějak to se mnou nikdy neseklo, dokonce si myslím, že jak vzpomíná Zufi na benzínku za čarou, že v mém případě se mi trošku zvedl na záchodě kufr.