jo... táta byl hrozně nadšený a natěšený a tak jsme vyrazili autem do německa a rakouska
bohužel se tím předem nijak netajil a tak nám nějaký "šprýmař" povolil šrouby u kol - kousek za hranicema nám už hrozně rachtaly, tak táta musel zastavit a shánět někoho, kdo by nám pomohl - šrouby se musely vyměnit, klika, že vydržely tak dlouho a neuletělo nám kolo... nějaký pán nám pomohl, sehnal automechanika a opravili to, zatímco jsme si prohlíželi městečko... snad za to ani nic nechtěli, byli moc milí, nadšení z čechů
pamatuju si to nadšení z čistoty a úpravnosti a jak jsme obhlíželi výlohy
a pak rakousko bylo ještě krásnější akorát byla neděle a obchody byly zavřené a tak jsme jen nakukovali opět do výloh a nejsilnější zážitek pro mne byl pohled na kremroli - tu obrovskou, u nás nevídanou
nocovali jsme v autě (já, máma a mladší sestra) a táta se starší sestrou vedle auta pod nataženou plachtou, v noci se na ně přišli podívat jeleni
takže jsme honem sbalili krámy a jeli o kus dál a hledali "tu autobusovou zastávku, co jsme ji viděli večer z auta", nenašli tak táta zajel na nějakou polní cestu a spali jsme až do rána... vzbudil nás hluk, vylezli jsme a zjistili, že nocujeme na louce, kterou pán přijel posekat či co - obkroužil nás mezitím a čekal, až vypadnem - i on byl hrozně milý a moc se mu líbilo naše nocování, pozvali jsme ho na snídani, myslím, že si od nás vzal kafe
pak se ukázalo, že domnělá zastávka byla bouda pro krávy
a pak salzburg, obchody otevřené, my jak u vytržení, sestra se zamilovala do barbíny, takže naše kapesné padlo na barbínu, pak už zbylo jen na šňůrku na brýle pro mne a nějakou blbinku pro starší sestru
nejsilnější dojem ve mně zůstal, jak byli všichni milí, jak bylo všude čisto a jak bylo všude draho