Terapeutko, je mi tvého syna líto jenom z toho popisu
Já na prvním stupni učím, jenže na malotřídce, takže na online máme děti rozdělené po skupinkách podle ročníků. Sice kvůli tomu mají online jen 1 - 2 hodiny denně, protože jaksi nemůžeme učit plný počet hodin krát tři (3.- 5. ročník), ale zase jich mám najednou jen pár, takže mi připadá, že třeba angličtina je intenzivnější než ve škole, všichni se dostanou během hodiny mnohokrát ke slovu. Zbytek práce pak musí udělat sami, ale oni jsou zvyklí, i ve škole musí část hodiny pracovat samostatně. I tak je hrozně poznat, které z dětí bojují s poruchami pozornosti. Ještě to jakž takž jde, když jsou na kameře, vidím, jestli dělají, co mají, jakmile z nich ale kvůli špatnému připojení zbydou jen ikonky , je těžké uhlídat, jestli si žák vůbec otevřel učebnici apod. Je to teda otravné i pro ostatní, když vyvolám dítě, jsme u nějakého cvičení uprostřed stránky, a ono začne teprve hledat po pokojíčku učebnici
Pokud jde o vaši školu, jestli nemůžeš být se synem doma, asi nezbývá, než se nad nesmyslné požadavky povznést , smířit se s horšími známkami a synovi třeba zajistit nějaké doučování, aby to podstatné zvládnul. Vím, že teď občas nabízejí online doučování třeba studenti středních pedagogických škol, máme to takto domluvené pro děti v pěstounské péči a studentům to pak škola uzná i jako praxi, ale třeba by něco takového šlo domluvit i soukromě.